PÁLENÍ ČARODEJNIC
PÁLENÍ ČARODEJNIC nebo-li FILIPOJAKUBSKÁ NOC
je starý lidový svátek vítání jara, který je slaven v noci z 30. dubna na 1.květen. V tuto magickou noc se zapalovaly ohně, jako ochrana před démony.
Historie těchto oslav vychází z původně nejdůležitějšího keltského svátku "BELTINE", který v překladu starokeltštiny znamená "oheň na uctění boha Belena" učitele druidů a ochránce lidu.
Oslava druidů začala 30.dubna tím, že zapálili oheň, z kterého si lidé zapalovali další ohně nebo ohně ve svých krbech. Ceremonie s tím spojené měli svůj význam,prosili jimi za příznivé počasí nebo bohatý lov. Tance kolem ohně značili prvek země, vztyčení májky (kmene břízy) byl znakem prvku vzduchu, a polévání menhirů (neopracovaný velký blok kamene vsazený do země) značil prvek vody.
Beltinská noc byla také nocí milenců, z této doby pochází také zvyk líbat se na 1.máje pod rozkvetlou třešní, břízou nebo jiným kvetoucím stromem, aby žena neuschla a byla krásná po celý rok.
S nadvládou germánů nad kelty vzrostl význam zapáleného ohně o funkci očistnou před nočním rejem zlých sil. Noc byla zasvěcena bojovnici proti temným silám svaté Valpurgii, odtud "VALPRUŽINA NOC". Odtud vychází pohanská tradice konce temnoty a počátku nového ohně života, podle které se shromažďují ke svému sabatu čarodejnice obdařené magickou mocí, jejichž nekalé úklady mohou překazit jen ženy mravné, zbožné a poslušné pravidel.
Čarodejnice během svého shromáždědí tančí, hodují a radují se ze všeho zlého.Poté se rozletí na svých košťatech do okolí, aby škodili dobytku a budoucí úrodě. Každá "správná hospdyně" se snažila ochránit sebe a svou rodinu před nekalostmi čarodejnic a ďáblů prostředky, jako např. kropením domu svěcenou vodou, křížem před domem, položením řezanky před vraty, pichlavým trním, aby ztížila nebo neumožnila čarodejnici vstup do domu, a dbalo se, aby nikdo neodnesl jakýkoliv předmět, do kterého by mohla vstoupt temná noc, s ránem moc čarodejnic pominula.
Postupem časů se z těchto ohňů stávalo "PÁLENÍ ČARODEJNIC". Zapalovala se smolná košťata a vyhazovala se do výšky, aby popřípadě mohli srazit letící čarodejnici k zemi a ihned ji upálit.
Skákání přes ohně mělo zajistit mládí a plodnost.
Snaha potlačit tento pohanský svátek boje dobra se zlem křeťanskou symbolikou vedlo k tomu, že v průběhu středověku byl svátek zasvěcen apoštolům Filipovi a Jakubovi, aby byl tímto zastíněn význam pohanského rituálu.
Odtud pochází nám dobře známé pojmenování " FILIPOJAKUBSKÁ NOC".